Metin Celâl

to já plynu v hrudi toho města
já jsem křikem, jenž bičuje noc
věčný, nezlomný

proč jsou všechny nože vykládané perletí
proč je vínově rudá růže jako výkřik derviše
proč tak hřmotně plyne ze rtů

ano, vím, že jsi také na modrou
vím, že ti ta rudá růže připomněla smrt
květ tvé písně uvadl

nevím, jak bych to měl říci
to já plynu v hrudi toho města
buď se  usadím v tvých krví podlitých očích
nebo se stanu zatracenou střelou v ulicích

to já plynu v hrudi toho města
nadarmo se snažíš ukrýt mé jméno mezi písmeny
jsem na všech fotografiích
opotřebovaný, posmutnělý

to já plynu v hrudi toho města
já na tebe čekám ve frontách
ten, kdo se objevuje kdykoli a kdekoli
v temných koutech
uprostřed noci
za všemi dveřmi
to já čekám na tebe

wer durch die stadt gleitet, bin ich,
mein schrei eine peitsche,
die knallt durch die nacht,
endlos, ungebrochen.

warum stets die messer mit dem griff aus perlmutt,
warum eine weinrote rose wie der ruf eines derwischs,
warum dröhnt der schrei von den lippen?

ja, ich weiß, auch ihr seid dem blau verfallen,
weiß, die weinrote rose gemahnte an blut,
die blume eurer lieder welkte dahin.

doch wie soll man es sagen,
wer durch die stadt gleitet, bin ich,
setze mich auf eure augen, von blut unterlaufen,
oder irre als kugel blind durch die straßen.

wer durch die stadt gleitet, bin ich.
wie auch immer ihr meinen namen in den briefen verschweigt,
auf allen fotos bin ich –
mit eselsohren, ein wenig betrübt.

denn wer durch die stadt gleitet, bin ich,
bin jener, der euch in den schlangen erwartet,
der jeden moment auftaucht, von überallher,
in finsteren ecken
in der nacht
hinter jeder tür
auf euch lauert.

dezember 1981

i am the one who flows in the bosom of that city
the scream that whips the night
everlasting, unbroken

why are all the knives inlaid with nacre
why is a claret red rose like the cry of a dervish
why does it flow out of the lips so thunderously

yes, i know you are into blue, too
i know that the claret red rose reminded you of death
the flower of your song wilted

well, how should i put it
i am the one who flows in the bosom that city
i either place myself into your bloodshot eyes
or become a damn bullet in the streets

i am the one who flows in the bosom of that city
no matter how hard you try to hide my name in the letters
i am in all of the photographs
dog-eared, a bit sad

i am the one who flows in the bosom of that city
it's i who waits for you in the queues
the one who pops out anytime anywhere
in the dark corners
in the middle of the night
and behind any doors
it's i who waits for you

December 1981

Јас  сум тој што лебди во предгратките на градот
Вресокот ја камшикува ноќта
Вечен, нескршлив
Зошто секогаш ножевите се обложени со седеф
Зошто црвената роза е како крикот на дервишот
Зошто толку громогласно се прелива од усните
Да, знам дека и вие го сакате синото
Знам дека црвената роза ве потсеќа на крв
Овена цвеќето на вашата песна
Ама како да се испее
Јас сум тој што лебди во предгратките на градот
Ако сакам можам да бидам крв која седи во вашите очи
Ако сакам можам да бидам слеп куршум по сокаците
Јас сум тој што лебди во предгратките на градот
Колку и да ми го криете името во писмата
Ме има во сите фотографии
На едниот крај скршен и потиштен
Бидејќи јас сум тој што лебди во предгратките на градот
Јас сум тој што ве чека во редици
Секогаш од секаде што се појавува
Во темните ќошиња
Позади секоја врата
Јас сум тој што ве чека.  

eu sunt cel ce se înghesuie la sânul acestui oraș
fără încetare
noaptea îmi biciuie glasul

de ce cuțitele sunt decorate cu perle
de ce dervișul duce un trandafir grena
până la buzele tale amețitoare

știu că îți place albastrul
știu că tradafirul grena îți amintește de sânge
de miresmele florilor tale ofilite

eu sunt cel ce se înghesuie
la sânul acestui oraș în fața ochilor tăi voi fi
ca un orb uitat pe străzi

eu sunt cel ce se înghesuie la sânul acestui oraș
în scrisorile trimise pe numele meu
ești un pic tristă oricât de mult te-ai ascunde
în fotografiile rupte la un capăt

eu sunt cel ce se înghesuie la sânul acestui oraș
cel ce te așteaptă cu sufletul la gură
printre culorile întunecate ale nopții
te așteapt în spatele fiecărei uși.

to ja pretekám hruďou toho mesta
výkrik bičujúci noc
večný, neprerušený

prečo sú všetky nože vykladané perleťou
prečo je bordová ruža ako plač derviša
prečo tečie z pier ako búrka

áno, viem, že aj ty máš rada modrú
viem, že bordová ruža ti pripomenula smrť
kvet tvojej piesne uvädol

nuž, ako to len povedať
to ja pretekám hruďou toho mesta
buď sa uložím do tvojich očí podliatych krvou
alebo sa stanem prekliatou guľkou v uliciach

to ja pretekám hruďou toho mesta
aj keď sa veľmi snažíš ukryť moje meno v listoch
som na všetkých fotkách
s ohnutými rohmi a trochu smutných

to ja pretekám hruďou toho mesta
to ja čakám na teba v radoch
to ja sa zjavím hockedy a hockde
v tmavých kútoch
uprostred noci
a za dverami
to ja na teba čakám

december 1981

死亡是我的名字

我是城市胸膛的游走者
我是鞭笞夜晚的尖叫聲
恆久，不中斷

為何所有的刀子都鑲嵌上青貝
為何紫紅的玫瑰像托缽僧侶的呼喊
為何它如此響聲隆隆地自嘴唇流出

是的，我知道你也已遠去
我知道紫紅的玫瑰讓你想起死亡
你歌聲的花朵已枯萎

嗯，我該怎麼說
我是城市胸膛的游走者
我若不是讓自己置身你充血的眼睛裡
就是變成街道上要命的子彈

我是城市胸膛的游走者
無論你多麼努力試圖將我的名字隱藏於字母中
我存在於所有的照片裡
摺了角，帶點感傷

我是城市胸膛的游走者
我在隊伍中等你
隨時隨地都會蹦出
在陰暗的角落
在午夜時分
在任何一扇門背後
是我在等候你