Zaživa

Píšu o tom
a nechci na to myslet

Nemám potuchy
proč se vždycky upnu na jedno slovo
nějaké takové slovo
na kterém nakonec ztroskotám

„To se ti stalo ještě

            zaživa?“

            Toho odpoledne jsem se v tom trochu potácel
             vzadu po louce
             a z trávy mě sledovala černobílá kočka
             Byl to můj konec
             Najednou jsem viděl že k ní všechno vede
             a že se jí
             jak tam sedí
             nedokážu vyhnout

             Viděl jsem se jak natruc měním směr
             a mířím jinam
             jenom kvůli ní
             ale stejně průhledně marně
             zase jinam zase nazpátek

             Buď nepřímo k ní
             Nebo rovnou

             Uzel se stahoval dokud přede mnou neutekla

Uzel
zase jedno z těch slov

Sotva se za nějakým takovým pustím
už na jeho místě začne číhat něco
s čím jsem si vůbec nikdy neměl začínat

A pak už nepomůže ani škrt ani útěk
za jiným slovem
            Žádné není jiné
A všechna si to navzájem umějí připomenout

Necítím už báseň ale jen studený stisk
že nikdo z nás živých
by asi nechtěl doopravdy vědět
natož prožít
co může taky znamenat

            zaživa

            Dokud to přede mnou neuteče
            Jako tenkrát

© Jaromír Typlt
Aus: Stisk
Praha: Torst, 2007
ISBN: 978-80-7215-324-4
Audioproduktion: Jan Trojan

Életben

Úgy írok erről
hogy nem akarok rágondolni

Csak azt tudnám
miért kapaszkodom bele minduntalan egy szóba
olyan szavakba
melyeknek zátonyként nekifutok

„Ez még akkor történt

           amikor életben voltál?”

           Azon a délután is épp szédelegtem valamitől
           a mező túlsó végéből
           egy fekete-fehér macska meredt rám
           a saját halálom
           akkor beláttam hogy minden út hozzá vezet
           és hogy
           elkerülhetetlen
           mozdulatlanságában

           láttam magam ahogy csakazértis irányt változtatok
           másfelé indulok
           csakis miatta
           próbálkozásom halálra volt ítélve
           megint másfelé megint vissza

           ha kerülővel
           ha egyenesen belé futok

           Szorult a hurok amíg el nem iszkolt előlem

Hurok
már megint ezek a szavak

De alig indulok el utánuk
máris más ül a helyén
amivel soha nem kellett volna ujjat húznom

Aztán már nem segít sem az áthúzás
sem más szavak hajhászása
mert nincs más szó
mindegyik a másikat idézi

a vers már csak egy jeges marok szorítása
azok közük kik élnek
ahogy más sem én sem szeretném igazán tudni
nemhogy átélni
mit jelenthet például az a szó hogy

           életben

           Amíg elfut előlem
           Mint akkor is

Fodítás: Tünde Mészáros, Roland Acsai