Vít Slíva

tschechisch

Kathrin Janka

deutsch

POEZIE

Mluví naléhavě, že až pošvou,
ústy jako by jen rodila;
jako když psa na psa poštvou,
vhryzena je do díla.

Jenom v ní tvá láska trvá,
trvá, že až zapomeneš její jméno…
(láska-kurva,
co má ještě před početím potraceno).

V její obrovité láhvi tmy
slunko je jak zátka zaražené
a dopíjí tam svoje zkyslé dny.
Svůdná, jako zrcadlo je ženě,

zve své muže k opilosti,
dovolené v zahraničí pro chudé.
(Nikdo je tam neuhostí,
každý své si odbude.

V slzách kraulují…) A ona, ona, och, ví,
jak dokonale bude každý sám,
až rakví naposled se vpochví,
pozpátku a bůhvíkam.

© Vít Slíva
Aus: Rodný hrob
Brno: Host, 2004
Audioproduktion: Haus für Poesie, 2017

POESIE

Eindringlich spricht sie, fast schon mit der Scheide,
mit Lippen als gebäre sie nur;
wie wenn man zwei Hunde aufeinanderhetzt,
ist sie ins Werk verbissen.

Nur in ihr lebt deine Liebe fort,
lebt fort, bis du ihren Namen fast vergisst…
(Liebe - diese Hure,
die ihr Kind noch ehe sie es empfängt verloren hat).

In ihrer riesigen Flasche Dunkelheit
steckt die Sonne als Korken eingerammt,
trinkt bis zur Neige sauer gewordene Tage.
Verführerisch, wie der Spiegel der Frau,

ruft sie ihre Männer zur Trunkenheit,
dem Auslandsurlaub für Arme.
(Niemand empfängt sie dort gastlich,
jeder ackert für sich.

Sie kraulen durch Tränen…) Und ach, sie weiß doch,
wie jeder von ihnen vollkommen allein sein wird,
wenn er scheidend zuletzt mit dem Sarg eindringt
rückwärts und Gott weiß wohin.

Aus dem Tschechischen übersetzt von Kathrin Janka