Zofia Bałdyga
polnisch
Vikingské štíty
Tuto báseň jsem načrtl na obrázek s andělem.
Má rozpažené ruce jako moje láska k lidstvu.
To jsi, tatíčku, ty.
Když mě chce potěšit, říká mi tatíčku.
Přichází ten mladší a stojí ve dveřích
jako rozpustilý duch.
Neříká nic. A je to nic, které znamená nic.
Mé štíty proti prázdnotě.
Až do ní odejdu,
najdou mě v jarním tání i s láskou k lidstvu.
Poznají mě po šroubu v levé noze,
který jsem si vysloužil
jako medaili v nohejbale.
Aus: Obcházení ostrova
Host, 2017
Audioproduktion: Haus für Poesie / 2018
Tarcze Wikingów
Naszkicowałem ten wiersz na obrazku z aniołem.
Ma ramiona otwarte niczym moja miłość do ludzi.
To jesteś, tatku, ty.
Kiedy chce sprawić mi radość, mówi do mnie tatku.
Przychodzi ten młodszy i stoi w drzwiach
jak psotny duch.
Nie mówi nic. Jest to nic, które znaczy nic.
Moje tarcze przeciw pustce.
Kiedy w nią odejdę,
znajdą mnie wśród wiosennych roztopów, z miłością do ludzi.
Poznają mnie po śrubie w lewej nodze,
wysłużyłem ją sobie
niczym medal w futnecie.