Marie Iljašenko

tschechisch

Iryna Zabiyaka

ukrainisch

Muškáty

A přece si říkám, v dětství byl jiný.
Miloval vitráží zlatavé žilky, dotýkal se jich prstem,
obýval festony, matka ho nejraději strojila do blankytu.
Niebieski kolor, říkávala, když mu oblékala modrou pelerínku,
na ní zahradní kvítka: hvozdík, mák, ostropestřec
a zvířata dosud nevídaná v zahradě překrásné.

Mluvil polsky a zřídka rusky, ale nemísil jazyky
a nehandloval: opusť, odevzdej a pak ti daruju pokoj.
Protože věděl: největší požehnání není v pokoji, nýbrž v neklidu,
neklid, a ne guldeny vedl lodě na dalekých cestách!
A pokoj, to jsou muškáty, muškáty bez konce.
Měl vůbec jiné zvyky: rád cestoval, nejvíc na oslátku,

pil syrské červené víno, četl kdejakou avantgardu
a každé ráno přecházel dolinu Cedron pěšky.
Bylo to dávno, v časech praotců, proroků, oslátek.
Jsou dávno pryč. A přece si říkám –
v dětství byl Bůh úplně jiný.

© Marie Iljašenko
Aus: Osip míří na jih
Brno: Host, 2015
Audioproduktion: Marie Iljašenko

Мускати

І все ж кажу собі, в дитинстві він був інший.
Любив вітражів золотаві жилки, торкався до них пальцем,
жив у фестонах, мати найбільше любила одягати його у блакить.
Niebieski kołor, говорила, надягаючи йому синю пелеринку,
на якій садова квітка: гвоздика, мак, розторопша,
і звірі небачені у садку прекрасному. 

Він говорив польською, іноді російською, але мов не плутав
і не змінював: покинь, віддай і тоді тобі подарую спокій.
Бо знав: найбільша благодать не у спокої, а у тривозі,
тривога, а не гульдени вела кораблі в далеку путь!
А спокій, це мускати, мускати безкінечні.
Мав зовсім інші звички: любив подорожувати, особливо на
   віслюкові,

пив сирійське червоне вино, читав якийсь авангард,
і щоранку переходив Кедронську долину пішки.  
Було це давно, за часів праотців, пророків, віслюків.
Їх давно вже немає. Та все ж кажу собі –
в дитинстві Бог був зовсім інший.

переклала Ірина Забіяка