František Benhart
tschechisch
BRATI: LJUBITI
Ko te prebiram, plavam. Kot medo s šapami me
potiskaš v blaženost. Ležiš na meni, ki si me
razdejal. Na smrt sem te vzljubil, prvi med
rojenimi. V enem samem hipu sem postal tvoj kres.
Varen sem, kot nisem bil nikoli. Si dokončni
občutek zadoščenja: vedeti od kod je hrepenenje.
V tebi sem kot v mehkem grobu. Režeš in prežarjaš
vse plasti. Čas se vname in izgine, himne slišim,
ko te gledam. Strog si in zahteven, stvaren. In ne
morem govoriti. Vem, da hrepenim po tebi, trdo sivo
jeklo. Za en tvoj dotik dam vse. Glej, pozno sonce
buta ob stene dvorišča v Urbinu. Umrl sem zate.
Čutim te in te rabim. Mučiš. Ruješ me in izžigaš,
vedno. In v prostore, ki si jih uničil, teče raj.
Aus: Mera časa
Ljubljana : Cankarjeva založba,
Audioproduktion: Študentska založba
ČÍST: MILOVAT
Když tě čtu, plavu. Jako méd’a mě tlapami
postrkuješ v blaženost. Ležíš na mně, jak jsi mě
zpustošil. Na smrt jsem si tě zamiloval, první mezi
narozenými. Naráz jsem se stal tvým svatojánským ohněm.
Jsem bezpečný, jako jsem nikdy nebyl. Jsi dokonalý
pocit zadostiučinění: vědět odkud je touha.
V tobě jsem jako v měkkém hrobě. Protínáš a prozařuješ
všechny vrstvy. Čas vzplane a zmizí, slyším hymny,
když na tebe hledím. Jsi přísný a náročný, věcný. A
nemohu mluvit. Vím, že po tobě toužím, tvrdá, šedá
oceli. Za jeden tvůj dotyk dám vše. Pohled’, pozdní slunce
naráží na stěny dvorku v Urbinu. Umřel jsem pro tebe.
Cítím tě a potřebuju tě. Trápíš. Rveš mě a vypaluješ,
neustále. A do míst, kterés zničil, vtéká ráj.
In: Tomaž Šalamun: Stromořadí Naděje. H&H 2003