Nikola Mizerová
tschechisch
* * * [V toplem naročju]
V toplem naročju zraka, živo
mesnatem od popoldneva, sončni spol.
pokrit z brezlistjem. minutaža v sivo
osipajočih se drves, je čas navzdol?
venerično razprta čutna roža
in mehki ustični dotiki
vonjev, ptičje visoke črte z vznožja
vzpetih daljav. nemo prekrižani jeziki
brezvetrja nad zvezdo (koliko noči
zgoščene v en trenutek, da vzžari
s kristalom viška?) a v očeh ugasel
svetlopis solz. z vsem vtujenim vase
optično budni molk. a s kapilarnimi
končiči misli vtisnjene sledi
v večni nikjer. hip menetekelno odseva
v razliti madrigalni luževini dneva.
Aus: Palimpsesti
Ljubljana : Mladinska knjiga, 1984
Audioproduktion: Študentska založba
OBĚD S RODIČI
Znova se snažím
Říct jim něco o sobě
Ale oni nedoslýchají
Neposlouchají
Melou si svoje fráze
O dvou světových válkách
O nemocech dietách
O několika příbuzných co ještě neumřeli
Co s námi nechtějí nic mít
O dovolené
Na kterou už nemůžou jet
O mladším známém co už to má za sebou
O účtech heslech vkladních knížkách
O politice
O současné neuvěřitelné korupci
O blížících se volbách
Ke kterým určitě nepůjdou
O počasí
.........................................................
Zima jim dává zabrat ta zima
Tu ještě cítí
A taky tu posedlost vším
Co jim doktor zakázal
Tučné maso knedlíky
Hranolky pivo víno
Všechno to do sebe nalejou nahážou
Už ani nekoušou hlad nemají žízeň nemají
Jedí tak nějak mimoděk
Jen tak ze zvyku
A každý sám za sebe
..............................................................
Vím že se jim vážně vůbec nelíbí
Jak teď žiju
Říkají že jim do toho nic není
Že se mi nechtěj plíst do života
Ale stejně mě začnou bombardovat otázkami
Které se už léta vůbec nemění
Kdy si konečně dojdeš k tomu holiči?
Jak dlouho chceš zůstat v tý cizině?
To tě to psaní uživí?
Myslíš ty vůbec na důchod?
Ale na odpověď nečekají ona mu
S plnou pusou řekne
Co se ho furt ptáš!
Dyť víš že nás stejně jenom vodí za nos
...................................................................
Když odcházíme ona mi strčí bankovku
Poskládanou tak aby on si ničeho nevšiml
Na ulici se rozloučíme
Vítr nám vhání do očí slzy
Podáme si ruce
Dáme si pusu na tvář letmo
O půl jedné jsou zprávy a taky předpověď počasí
Dívám se jak jdou
Jako paňácové na uklouzaném chodníku
Krok za krokem
Chytají se zdí a parkujících aut
Pomalými ustrašenými pohyby
Tak nějak mimoděk
Jen tak ze zvyku
A každý sám za sebe