Lucie Szymanowská
tschechisch
Hászid Szekvenciák. VII (2)
Amikor a Világ Ura megteremtette
az első embert, így tanította Reb Taub,
csak lelket teremtett, amely lebegett
a föld fölött, fejjel lefelé. A bal lábát
hol keresztbe tette, hol meg kinyújtotta.
Így függött a Mindenségen keresztül,
miközben a lába lassan távolodott a földtől.
Látta a Mindenek Ura, hogy nem tud
járni, ezért teremtett neki testet is,
amely a földhöz kötötte. A testet
Ruachnak nevezte el, melyet Évának
is mondanak. És amikor ez Árnyékot
vetett a földre, azt hívták Ádámnak.
Pozsony: Kalligram, 2004
Audioproduktion: Petőfi Irodalmi Múzeum
Chasidské Sekvence VI. (2)
Když Pán Světa stvořil
prvního člověka, učil Reb Toub,
vytvořil jen duši, jež se vznášela
nad zemí, hlavou dolů. Levou nohu
občas překřížila, občas natáhla.
Visela tak napříč Veškerenstvem,
zatímco nohy se zvolna vzdalovaly zemi.
I viděl Pán Všeho, že nedokáže
chodit, stvořil jí proto také tělo,
jež ji uzemňovalo. Tělo
pojmenoval Ruach, jinak též
Eva. A když na zemi vrhla
Stín, dostalo se mu jména Adam.
Pompa funebris, Opus 2006