Viola Parente-Čapková 
Übersetzer:in

auf Lyrikline: 6 Gedichte übersetzt

aus: finnisch nach: tschechisch

Original

Übersetzung

IKAROS HELSINGISSÄ

finnisch | Jouni Inkala

Vasta neljä tuhatta vuotta ystävänsä jälkeen
nainen hyppäsi tavaratalon kolmannen
kerroksen parvelta alas. Kun hänen
ruumiinsa mätkähti hajuvesiosaston lattiaan
kuin nyrkkeilysäkki, pysähtyivät myyjät
hetkeksi, kuin uutistoimisto, sodan ensimmäisen
ilmataistelukuvan nähdessään. Sen jälkeen
joku sanoi, mikähän hullu, ja poliisin,
ambulanssin tultua nainen peiteltiin
syksyisen ruusupenkin tapaan, ja vietiin nopeasti
pois. Muutama veritahra siivottiin. (Mikähän
hullu.) Pesuveden väri muistutti kreikkalaista
puolikuivaa viiniä. Sellaista jonka maku
on viipyvä, notkea ja hieman tamminen.
Sen jälkeen ostamisen ja myymisen hälinä
unohtivat naisen. Sairaalan ruumishuoneessa
hän makasi päivän, kaksi. Kukaan ei tullut
kysymään hänen peräänsä, Hän makasi pussissaan
arvokkaasti, selin, kuten suuret hallitsijat.
Kaikki mitä hän oli toivonut elämältä
näkyi vielä, joitakin hetkiä, vastahakoisesti
                                          kasvoilta.

© Jouni Inkala
aus: Kirjoittamaton
Helsinki: WSOY, 2002
Audio production: Literaturwerkstatt Berlin, 2015

Ikaros v Helsinkách

tschechisch

Teprve čtyři tisíce let po svém druhovi
skočila žena z terasy třetího
patra obchodního domu. Když její
tělo s žuchnutím dopadlo na podlahu oddělení parfumérie
jako boxovací pytel, zastavily se prodavačky
na chvíli, jako zpravodajské oddělení, když za války uvidí
první fotografii letecké bitvy. Pak
někdo řekl, co je to za blázna, a když přijela policie,
sanitka, přikryli ženu jako
růžový keř na podzim a rychle ji odnesli
pryč. Několik krvavých skvrn vytřeli. (Co to bylo
za blázna.) Barva vody v kbelíku připomínala řecké
polosuché víno Takové, které má
dlouhotrvající, pružnou a trochu dubovou chuť.
Pak na ni hluk kupování a prodávání
zapomněl. V nemocniční márnici
ležela den, dva. Nikdo ji
nepřišel hledat. Ležela v pytli
důstojně, na zádech, po způsobu velkých panovnic.
Všechno, co si od života přála,
jí bylo ještě vidět, některé okamžiky, neochotně,
                                                             na obličeji.

Překlad: Viola Parente-Capková

(kehruulaulu)

finnisch | Johanna Venho

1.

Kehrään pitkää lankaa,
laskeudun sitä pitkin veteen,
mustuaiseen, lähteensilmään,
tiedän että olet täällä.
Hautakivikirjaimien läpi,
läpi kaiken järjen sukellan
taskussa tulinen kekäle
ja lapsen sukat ja kolikoita,
väärää valuuttaa tähän valtakuntaan,
tiedän että olet täällä.
Olihan vuosia, pitkiä, nälkäisiä,
tyhjä ruuhi kolkkasi laituriin,
lukitsit ovia, säikyit vetoa,
toistit tylppiä sanoja,
aikatauluja, lukumääriä,
unipuusta karsittiin oksat.

            Putoilee hahtuvalunta,
            olen kymmenen vuotta
            ja pyydystän kielelle,
            ponnarityttö tähtitaivaan alla
            käy takaperin koulusta kotiin.

Kudon pitkää liinaa,
sitä pitkin laskeudun yöhön,
karautan mustalla ratsulla tielle,
tiedän että olet täällä,
laulu korvan takana, kielen alla,
laulu joka vain sinulla on:
keijunmekkoa, kärsimyskukkaa,
nuotiosavuiset kourat,

anna laulu, anna laulun viedä
viivotinkadulta kinttupolulle,
asvalttikentältä pirunpellolle,
valtakosken vaahdosta laskuojaan,

            sataa armollista lunta,
            hellää hattaraa sataa,
            mennään tätä rataa,
            tiedän että olet  
            siellä missä ennenkin
            kaikki auki, virraten
            kuin kerran ennenkin
 

2.

ptruu sinä hallava hevonen,
nyt mennään tästä poikki ja pinoon,
hännässä roikkuu se rosvon tytär,
ei kyydistä jää vaikka kuinka reuhdot
jouhissa riippuu kynsin hampain
ja pääsee pilvien päälle

ptruu sinä hallava hevonen,
käy vain tästä keittiön poikki,
pesin lattian äsken, kuurasin penkit,
laitoin kukkia vaasiin ja lauloin lujaa,
se lauluko sinut tänne kutsui,
tempomaan, riuhtomaan,
hulmuharjana tanssimaan?

© Johanna Venho
aus: Yhtä juhlaa
Helsinki: WSOY, 2006
Audio production: 2010, Kijasto 10 / Helsinki City Library

(Předu dlouhou nit)

tschechisch

1.

Předu dlouhou nit,
spouštím se po ní do vody,
do zorničky, do pramene,
vím, že tu jsi.
Do písmen na náhrobním kameni,
do všeho rozumu se potápím
v kapse řeřavý uhlík
a dětské ponožky a mince,
valutu, která neplatí v tomhle království,
vím, že tu jsi.
Byly roky dlouhé, hladové,
do mola narážel prázdný vor,
pozamykala jsi dveře, polekala se průvanu,
opakovala tupá slova,
jízdní řády, řady čísel,
strom snů s osekanými větvemi.

            Sněží, nadýchané vločky,
            je mi deset let
            a chytám je na jazyk,
            dívka s ohonem pod hvězdnou oblohou
            jde pozpátku ze školy domů.

Tkám dlouhý šál,
spouštím se po něm do noci,
odcválám na cestu na černém oři,
vím, že tu jsi,
píseň za uchem, pod jazykem,
píseň, kterou máš jen ty:
karmínovou letničku, mučenku,
dlaně plné kouře,

dej mi tu píseň, dej, ať mě odnese
z nalinkované ulice na zakroucenou pěšinku,
z asfaltového hřiště na ďáblovo pole,
ze zpěněných peřejí do škarpy,

            padá milosrdný sníh,
            hebounké vločky padají,
            půjdeme tudy po kolejích,
            vím, že jsi
            tam kde dřív
            všechno je dokořán, proudí
            jako už jednou kdysi dřív

2.

hyjé ty sivý koníčku,
dáme se na úprk, hlava nehlava,
na ocasu ti visí ta dcera loupežníka,
nespadne, i když se vzpínáš,
jako klíště zuby nehty
a vyletí až nad mraky

hyjé ty sivý koníčku
jen přeběhni kuchyň
právě jsem umyla podlahu, vydrhla lavice,
dala květiny do vázy a rozezpívala se z plných plic,
to ta píseň tě sem přivedla?
trhat, rvát,
s vlající hřívou tancovat?

Překlad: Viola Parente-Čapková

Tässä on valo ja hän retkeilee saaristossa

finnisch | Johanna Venho

Tässä on Valo ja hän retkeilee saaristossa:
rannikolla joka on pitsimäistä, paistuvien
räiskäleiden reunaa. Tässä on Valo, hän on
läpinäkyvä lapsi, hän on reunoista repaleinen
ja lähtee matkaan, puhallettu lautta, tuuleen luottava jolla.
Hän ei ole lainkaan tietoinen. Mietteissään
hän maistaa viherlevää rantakiven päältä,
puhdistaa suolavedellä hampaat. Polviin saakka
Valo kahlaa ja kaislat neulovat reisiä
ja laiturin päästä alkaa kokkareinen paha puuro,
sitä kohti hän kurkottaa, kuultava ja ikkunainen lapsi,
helpompi tulkita kuin peili tai käsiala,
eteenpäin kurkottaa suuremman voiman vetämänä,
pohjavirran, merituulen? vai noinko hän horjahtaa
tietoon, meinasin vaan pulahtaa, mitä meille tapahtuu?

© Johanna Venho
aus: Tässä on valo
Helsinki: WSOY, 2009
Audio production: 2010, Kijasto 10 / Helsinki City Library

Tady je Světlo a podniká výlety po souostroví

tschechisch

Tady je Světlo a podniká výlety po souostroví:
po krajkovém pobřeží, po okraji
smažících se lívanců. Tady je Světlo, je to
průhledné dítě, má roztřepené okraje
a vydává se na cestu, nafukovací přívoz, jola důvěřující větru.
Vůbec ničeho si není vědomo. V zamyšlení
ochutnává zelené řasy z pobřežních kamenů,
čistí si zuby slanou vodou. Po kolena
se Světlo brodí, rákosí se mu míhá kolem stehen
a za molem začíná nedobrá hroudovitá kaše,
tam se natahuje, průhledné dítě s okýnky,
snáze pochopitelné než zrcadlo či rukopis,
naklání se dopředu taženo vyšší silou,
spodním proudem, mořským větrem? nebo to jen tak sklouzne
do vědění, chtělo jsem jen žbluňknout, co nás čeká dál?

Překlad: Viola Parente-Čapková

Olen kaiken armoilla täällä

finnisch | Johanna Venho

Olen kaiken armoilla täällä.
Minussa ei ole seiniä, ei rakentunut koskaan.
Tuuli kieputtaa roskia sisään, sahanpuruneuloja,
hopeapapereita. Tuo tervapastillintuoksuinen vanhus,
olen kasvojen verkon joka säikeessä. Pian ohi.
Ei suojakilpiä; sanasi sihahtavat minuun
kuin sula tina veteen, kun istut vastapäätä,
silmäni auki ja sinisiksi säpsähtäneet
levottomat tädykkeet, imevät imevät

© Johanna Venho
aus: Postia Saturnukseen
Helsinki: WSOY, 1998
Audio production: 2010, Kijasto 10 / Helsinki City Library

Jsem tu na milost všemu

tschechisch

Jsem tu na milost všemu.
Nejsou ve mně stěny, nikdy se nevystavěly.
Vítr nafouká dovnitř smetí, jehličky pilin,
stříbrné papíry. Ten stařík vonící po dehtových pastilkách,
jsem v každém oku sítě tváře. Brzy pomine.
Žádný ochranný štít: tvá slova do mě zasyčí
jak do vody litý cín, když sedíš naproti,
mám oči otevřené a do modra vylekané,
roztěkané rozrazily, sají hltají

Překlad: Viola Parente-Čapková
[Český překlad publikován v časopise PLAV 2006/2]
[Czech translation published in the review PLAV 2006/2]

Kunpa tietäisin!

finnisch | Johanna Venho

Kunpa tietäisin! – Pitää tietää, jos on aikuinen. Otan naulasta vastauksen,
puen sen päälle, painavan palttoon. Tässä kävellään aurattua tietä aamulla
töihin, töistä kauppaan, kaupasta kotiin. Tämän kanssa sopii turkislakki ja
tukevat saappaat. Kunpa tietäisin, särkevän rakkauteni kanssa kuljen
räntäsateessa: jos kysyt, lähden minne vaan, en minnekään lähde vaikka
junia menee, räntäreittiä kuljen ja Valoa talutan, se pysähtelee, väsyy.
Lunta putoaa puun oksalta maahan, sama ääni kun ihminen kuolee, sinun
pitää puhua koko ajan sillä äänellä joka sopii kielen alle, sopii kipeään
sydämeen, kutsua sillä rakkautta, joskus se kohdalle osuu, hipaisee paljas
käsi kättä tungoksessa, anna lisää! ja ihme, se antaa ja antaa.

© Johanna Venho
aus: Tässä on valo
Helsinki: WSOY, 2009
Audio production: 2010, Kijasto 10 / Helsinki City Library

Kdybych tak věděla!

tschechisch

Kdybych tak věděla! – Člověk musí vědět, když je dospělý. Sundám z hřebíku odpověď,
obléknu ji, těžké paleto. Tudy chodíme cestou protaženou sněhovým pluhem ráno
do práce, z práce nakoupit, z nákupu domů. K tomu se hodí kožešinová čepice a
pořádné zimní boty. Kdybych tak věděla, chodím se svou rozbitnou láskou
v dešti se sněhem: zeptáš-li se, odjedu kamkoliv, nepojedu nikam, i když
vlaků jezdí spousta, chodím rozbředlými trasami a vedu za ruku Světlo, zastavuje se, je unavené.
Sníh padá z větve stromu na zem, stejný zvuk jako když umírá člověk, musíš
mluvit stále oním hlasem, který se hodí pod jazyk, hodí se k bolavému
srdci, zvát jím lásku, někdy se trefí, holá ruka se dotkne druhé
ruky v tlačenici, ještě! a zázrak, dává a dává.

Překlad: Viola Parente-Čapková

Kun ollaan käsittämättömän reunalla

finnisch | Johanna Venho

Kun ollaan käsittämättömän reunalla
ei puhuta loogisia ja puhutaan
kaivovedenkirkkaita. Valo sokeltaa,
sähköttää. Kerron sille: sammalikossa
voi vaeltaa ja uneksua, poiketa taloon
vanhenemaan, muuttumaan helläksi.
Mustasta ja valkeasta punottu köysi,
miten paljon kestät niskan katkeamatta.
Valon kädet kietoutuvat kaulalle,
suu korvassa, juhannusruusu rävähtää auki
ja kaivoniityllä on usvaa, joku muinainen kerää
seitsemää kukkaa, vanhenemaan, pehmenemään.
Mustasta ja valkeasta punottu köysi, punottu
seppel, pyöritä, lennätä, kuluvat kohta.
Valo nostaa vedet silmiin, kukka virkistyy
kaivovedessä, kylmät pohjimmaiset, rakkaudet,
lapset, hetki vielä, anna pikkuvauhti, kiik-kaa, kiik-kaa
kaivon reunalla, pidä kaulasta kiinni.

© Johanna Venho
aus: Tässä on valo
Helsinki: WSOY, 2009
Audio production: 2010, Kijasto 10 / Helsinki City Library

Když jsme na prahu nepochopitelného

tschechisch

Když jsme na prahu nepochopitelného
neříkáme nic logického a říkáme
průzračnosti jako studniční voda. Světlo oslepuje,
elektrizuje. Říkám mu: po mechovém koberci
se dá putovat a snít, odskočit si do domu
zestárnout, zněžnět.
Provaz utkaný z černé a bílé,
jak moc vydržíš, aniž by ti to zlomilo vaz.
Ruce Světla se ovíjejí kolem krku,
ústa těsně u ucha, svatojánská růže se náhle doširoka rozvine
a na louce u studny leží opar, kdosi pradávný trhá
sedmero kvítí, k zestárnutí, změknutí.
Provaz utkaný z černé a bílé, uvitý
věnec, zatoč s ním, hoď, za chvilku zvadnou.
Světlo zaplaví oči, květ ožije
ve studniční vodě, ty chladné až na dně, lásky,
děti, ještě chvilku, trošku mě rozhoupej, hou-py hou,
na okraji studny, drž se kolem krku.

Překlad: Viola Parente-Čapková