Lea Schneider

kozy. jsou tady všude kolem, jako zápach, který vzlíná z půdy. mezi rohy ukrývá každá černou díru. na tomhle místě nejsou nijak zvlášť hluboký a mohou být chované i bez oficiálního souhlasu; neměli bychom se řídit fakty, pokud je jich jen tak málo. místní obyvatelstvo ví, jak najít kličky a vytřískat z nich kapitál: stromy pro obživu v nejbližším okolí byly již očesány předposledním pokolením, proto monopol koz. jako každá etablovaná ideologie to legitimuje všeobecným zapomenutím svého vzniku. takže současná situace odpovídá neměnně přirozenému stavu, který je mezerou vyplněnou kozami. jednou za rok jsou všechny sehnány dohromady, velké dožínky věcí, které se zachytily v jejich osidlech. jinak se o tom příliš nepřemýšlí.

goats. they’re everywhere here, like a smell coming out of the ground. between their horns they each conceal a black hole. this is where they’re not particularly deep and can be operated without official permission; you shouldn’t just stick to the facts either when there are so few of them. the local population knows how to deal with gaps, capitalize them: all the feeding trees in the close vicinity were already harvested in the generation before last, thus the goat monopoly. like every established ideology, it legitimizes itself by its rise largely being forgotten. so the current situation continues to correspond to the natural state, which is a gap, which is filled with goats. once every year all of them are herded together, a large harvest festival for the material that had been caught up inside. otherwise people don’t give much thought to it.