Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki

hier ruh hier hast du Ruhe
und sag nicht niemand will dich
man sieht wie sie sich kümmern
du ihnen lieb bist mehr als Stein

und Kirschkern und sag nicht
niemand will dich da du um so viel süßer
schmeckst als der Wind der sich selbst füttert
über dem Feld im Wogen der Bäume besäuseln

sich füttert mit jedem Halm mit dem Kirschkern
und vor die Füße ein Papier weht hier ruh
hier hast du Ruhe die man sieht wie du sinkst
den Wasserspiegel umschmeichelst mein Lieber

tady lež tady je tvoje místo
a neříkej že tě nikdo nechce
to je vidět podle jejich chování
že ti dávaj přednost před kamenem

a před peckou višně a neříkej že tě
nikdo nechce poněvadž jsi mnohem
sladší než vítr který sám sebe vysaje
v poli v ohybu stromů v šelestu

sám sebe vysaje z každého stébla i pecky višně
a pod nohy hodí papírek tady lež tady je
tvoje místo to je vidět když klesaje ke dnu
vzhlížíš se v zrcadle vody můj drahý