Petr Borkovec
Scéna z lovu na vodní ptáky
Scéna z lovu na vodní ptáky
Nechci tě, říkáš. Říkáš mi,
že nic necítím. Že tě necítím.
V noci polárkový dorty a urážíš se,
nemluvil, vrazil, věděl, vrazil,
nad krabičkami od polárkových
říkáš, jsi jí pořád podobnější, tý
tam v noci, místo, abys vrazil,
dortů, říkáš, nad bílými rohlíky,
nervózní sově, místo, abys mi
nemluvil slova, a v noci mi ho
tam vrazil, beze slova mi ho tam,
díváš se jako tvá matka, jíš, spíš,
vrazil, vrazil mi ho tam
a nedíval se, nepozoroval,
hluboce, hluboko. Děje se na křehké
papyrové loďce. Volavky popelavé
staví mezitím hnízdo z těch slov,
z textu hitu, v němž obstarávám
fistuli, part fistule, já, frontman
všemi milovaný, miláček bohů,
s hlasem o oktávu výš.