Jan Škrob
pašije
pašije
sobota ráno město jedinečného
okamžiku v bufetu na nádraží
necháváš nedopitý
čaj přes sklo zahlédneš ramena
ženy která je na naší straně
blíží se poslední vlak hodíš přes
sebe kabát na sítích jedou zprávy
že prý až z řeckých ostrovů
pašujeme dračí vejce že prý
jsme proti lásce
v kapse nahmatáš nůž na otvírání
dopisů spěšně projdeš kolem vojenské hlídky
odpoledne vystoupíš ve městě praporů
zajdeš si na kebab
modlíš se neslyšně pohybuješ rty
venku kradeš
koně máš důležitou schůzku
s bílým andělem tanečníkem jaký
je rozdíl mezi
chaosem a řádem ptáš se
v posledním mailu je tolik otázek co
nemají smysl
vlaky rachotí úplně vidím
jak si na peróně zapaluješ
cigaretu tvůj spoj se zase
někde zdržel
jaro se vynořilo jako červená
ryba z řeky tam odkud
původně jsme odkud jsme přišli
žena která je na naší
straně se znovu objeví ve městě
květákové polévky dobývá
se do skříňky v úschovně zavazadel
projdeš uděláš
tajné znamení nikdo si
ničeho nevšimne vojáci sledují
televizi hraje se důležitý zápas