Lea Schneider

oči, mimina, utopie, motýli: nejvíc se bojím věcí, které se dají lehce zničit. když se rozbijou, jsou ihned napořád. jejich zranitelnost je problém formy, proto na tom nemůžu nic změnit. je k vzteku, že to prostě nejde. že se celkově děje tak málo velkého. musím kýchat, abych zahnala čas, a cítím se podceněná. jako bych byla jen vzácným zvířetem, a ne obsáhlým pojednáním, které o něm napsal zoolog; jen jedna dioda a žádný plán elektrického obvodu. ale bez abstrakce nebude mít skutek nikdy moc. přitom bych potřebovala jen dost autority, abych řekla „láska“. hodně velké riziko, které z jiných důvodů bude odměněno, které buď skutečně všechno zničí (verze: věčnost) nebo všechno opraví a vloží stabilizátor, upgrade, s nímž se to také může běžně používat.

eyes, babies, utopias, butterflies: what i’m most afraid of are things that can be easily destroyed. the kind that if they’re broken, then forever. their vulnerability is a problem of form, which is why i can’t do anything about it. it’s frustrating that i can’t. that so little large-scale generally happens. i have to sneeze to kill time, and feel underestimated. as if i were just a rare animal and not the comprehensive treatise that a zoologist had written about it; just a diode and not the circuit diagram. but no power to act without abstraction. although i’d just need enough authority to say “love”. a very large risk that will be rewarded – for other reasons. that either everything truly is destroyed (version: eternity) or everything repaired and a stabilizer built in, an upgrade with which it can also be used in everyday life.

眼睛、孩子、乌托邦和蝴蝶：容易毁坏的东西，才最让我害怕。它们一旦受损，就成为了永恒。脆弱是它们的本性，这一点我无法改变。一切未如我愿，的确让人懊恼；伟大的事物出现得太少。我得靠打喷嚏，才能打发时间；被低估的感觉涌上心头。仿佛我只是一只稀有的动物，而非动物学家笔下的鸿篇巨著；只是一根二极管，而非电路图。但行动的权力离不开抽象的概念。我只需足够的权威，就能将“爱”诉说。它固然风险巨大，却能——因别的原因——收到回报。它或真得摧毁一切（永恒的版本），或将它们修复，给它们装上稳定器；通过这次升级，它也可被用于日常的生活。

ochi, bebeluşi, utopii, fluturi: cel mai tare mă sperie lucrurile care pot fi zdrobite cu ușurință, care odată stricate, vor fi pentru totdeauna. vulnerabilitatea lor e o problemă de formă, prin urmare eu nu pot schimba nimic. supărător, că nu e posibil. că în total se întâmplă așa de puține lucruri considerabile. trebuie să strănut, ca să-mi treacă timpul și mă simt subapreciată. de parcă aș fi animalul rar, nu lucrarea amplă pe care o scrie zoologul despre; numai o diodă, nu planul instalației electrice. fără abstractizare nu există putere de acțiune. de fapt aș avea nevoie doar de suficientă autoritate pentru a spune ”iubire”. un foarte mare risc, care – din cu totul alte motive – va fi recompensat. care ori distruge absolut totul (versiune: eternitatea) ori repară totul, montează un stabilizator, un upgrade, ca să poată fi folosit zi de zi.