Hasso Krull

“Aua!” “Oh Verzeihung.”
“Aua! Oh Verzeihung.” “Aua!”
“Oh Verzeihung.” “Warum?”
“Oh Verzeihung, weil ich dich gebissen habe.”

“Aua, oh Verzeihung!” “Aua!”
“Oh Verzeihung! Aua!”
“Oh Verzeihung, weil ich dich gebissen habe,
als du aua gesagt hast.”

“Oh Verzeihung.” “Warum?” “Oh Verzeihung.”
“Oh Verzeihung, aua!” “Warum?”
“Oh Verzeihung, weil ich aua gesagt habe,
als du mich gebissen hast.”

“Aua!” “Oh!” “Verzeihung!” “Aua!”
“Warum?” “Verzeihung, aua!” “Oh Verzeihung,
weil ich um Verzeihung gebeten habe,
als du aua gesagt hast.”

»Au!« »Prosim, oprosti!«
»Au, prosim, oprosti!« »Au!«
»Prosim, oprosti!« »Zakaj?«
»Prosim, oprosti, ker sem te ugriznila.«

»Au, prosim, oprosti!« »Au!«
»Prosim, oprosti, au!«
»Prosim, oprosti, ker sem te ugriznil,
ko si rekla 'au'.

»Prosim, oprosti!« »Zakaj?« »Prosim, oprosti!«
»Prosim, oprosti, au!« »Zakaj?«
»Prosim oprosti, ker sem rekel 'au',
ko si me ugriznila.«

»Au!« »Prosim te!« »Oprosti!« »Au!«
»Zakaj?« »Oprosti, au!« »Oprosti,
da sem se opravičil,
ko si rekla 'au'.«

„Au!“ „Prepáčte.“
„Au!“ „Prepáčte.“ „Au!“
„Prepáčte.“ „Prečo?“
„Prepáčte, ak som vás pichol.“

„Au!“ „Prepáčte.“
„Au!“ „Prepáčte.“ „Au!“
„Prepáčte, ak som vás pichol, keď
ste sa ozvali au.“

„Prepáčte.“ „Prečo?“ „No prepáčte.“
„Prepáčte prosím, au!“ „Prečo?“
„Prepáčte prosím moje au,
keď ste ma pichli.“

„Au!“ „Prosím!“ „Prepáčte!“ „Au!“
„Prečo?“ „Prepáčte mi au!“ „Prosím prepáčte
mi tú prosbu o prepáčenie,
keď z vás už vyšlo au.“

„Aoleu!” „Scuză-mă.”
„Aoleu. Scuză-mă.” „Aoleu!”
„Scuză-mă.” „De ce?”
„Scuză-mă că te-am muşcat.”

„Aoleu, scuză-mă!” „Aoleu!”
„Scuză-mă! Aoleu!”
„Scuză-mă că te-am muşcat,
când ai spus aoleu.”

„Scuză-mă.” „De ce?” „Scuză-mă.”
„Scuză-mă, aoleu!” „De ce?”
„Scuză-mă că am spus aoleu,
când m-ai muşcat.”

„Aoleu!” „Scuză-mă!” „Mă!” „Aoleu!”
„De ce?” „Scuză-mă, aoleu!” „Scuză-mă
câ am cerut scuze,
când ai spus aoleu.”

„Ай!“ „Вождэ эн вай.“
„Ай! Вождэ эн вай.“ „Aй!“
„Вождэ эн вай.“ „Малы?“
„Вождэ эн вай тонэ курчемелы.“

„Ай, вождэ эн вай!“ „Ай!“
„Вождэ эн вай! Ай!“
„Вождэ эн вай тонэ
aй шуыкуд курчемелы.“

„Вождэ эн вай.“ „Малы?“ „Вождэ эн вай.“
„Вождэ эн вай, ай!“ „Малы?“
„Вождэ эн вай монэ куртчыкуд
aй шуэмелы.“

„Ай!“ „Kурисько! „Вождэ эн вай!“ „Ай!“
„Малы?“ „Вождэ эн вай, aй!“ „Вождэ эн вай,
aй шуыкуд
„вождэ эн вай“ шуэмелы.“

“Oh!” “Please excuse me.”
“Oh! Please excuse me.” “Oh!”
“Please excuse me.” “Why?”
“Please excuse me for biting you.”

“Oh, please excuse me!” “Oh!”
“Please excuse me! Oh!”
“Please excuse me for biting you
when you said oh.”

“Please excuse me.” “Why?” “Please excuse me.”
“Please excuse me, oh!” “Why?”
“Please excuse me for saying oh
when you bit me.”

“Oh!” “Please!” “Excuse me!” “Oh!”
“Why?” “Excuse me, oh!” “Please excuse me
for excusing myself
when you said oh.”