Hlavu už mám položenu pod klavír,
tam na pedál, jenž drží ticho
maminčina nebe,
a je to skoro jako hledět
svaté hudbě pod sukně.

A plakat, plakat, jako tenkrát,
když jsi nahmatával krásu
a ona ti to oplácela
stiskající trýzní –

A je to skoro jako pochovávat zaživa –
– marche funèbre: vivace!
Kvílí sýček Janáček.

Až dojde k stěhování,
ten klavír jistě urve zdviž!