Tomaž Šalamun

السلوفانية

František Benhart

التشيكية

JELEN

Najstrašnejša skala, bela bela želja.
Voda, ki izviraš iz krvi.
Naj se mi oži oblika, naj mi zdrobi telo,
da bo vse v enem: žlindra, okostja, prgišče.

Piješ me, kot bi mi izdiral barvo duše.
Lokaš me, mušico v drobnem čolnu.
Razmazano glavo imam, čutim, kako so se
gore naredile, kako so se rodile zvezde.

Spodmaknil si mi svoje teme, tam stojim.
Poglej, v zraku. V tebi, ki si zdaj zlit in
moj. Zlate strehe se ukrivljajo pod nama,

pagodini listi. V ogromnih svilenih bonbonih
sem, nežen in trdoživ. Meglo ti potiskam v
sapo, sapo v božjo glavo v mojem vrtu, jelen.

© Tomaž Šalamun
من: Živa rana, živi sok
Maribor : Založba Obzorja, 1990
الإنتاج المسموع: Študentska založba

JELEN

Nejstrašnější skála, bílé bílé přání.
Vodo, která vyvěráš z krve.
At’ se mi úží tvar, at’ mi rozdrtí tělo
a je všechno v jednom: struska, kosti, hrst.

Piješ mě, jako bys mi vyšisovával barvu duše.
Lokáš mě, mušku v maličkém člunu.
Mám rozmázlou hlavu, cítím, jak se
udělaly hory, jak se rodily hvězdy.

Uhnul jsi mi svým temenem, tam stojím.
Pohleď, ve vzduchu. V tobě, jenž jsi ted’ slitý a
můj. Zlaté střechy se pod námi prohýbají,

listy pagody. Jsem v obrovských hedvábných
bonbónech, něžný a jako houžev. Mlhu ti vháním do
dechu, dech do boží hlavy v mé zahradě, jelene.

přeložil František Benhart

In: Tomaž Šalamun: Stromořadí Naděje. H&H 2003